Krupička na papíře #1

Čau já sem Luboš. Přišel sem do Liberty na začátku ledna a občas si píšu blog. Je to fajn relax. Ok neni. Ale nudim se tak píšu.

Příchod do Liberty byl fajn. Maník s kravatou se směje do kamer, voní kolínskou a táhne z něj rum. Prej generální manažer. Bude to asi slušnej vejlitek ale co to sme všichni tak s nim aspoň bude sranda. Přived mě do kabiny ke klukum opřel se o futra a začal mluvit. Mluvil dlouho až sem po dlouhý cestě letadlem začal klimbat. “… jak sem zmínil jednim z nich je támhle Luboš” řikal ten maník v kvádru. Jak sem slyšel svoje jméno trhnul sem sebou, usmál se a mávnul přátelsky na ostatní spoluhráče. Pak sem ho zase nevnímal. “… a že nám naši noví hráči pomůžou,” zakončil svůj projev a významně se na mě podíval. Zabručel sem že taky pevně věřim aniž bych věděl čemu a jakmile zabouchnul dveře začal sem se oblíkat na zápas.

“To je náš nejvyšší. Občas pruďas ale fajn týpek. Občas se s náma zleje. Já sem Vráťa,” řiká mi nehezky vyleštěnej blonďák po pravý ruce. “Hmm jo jasně. To sou všichni šéfové,” prohodim koutekm pusy zatim co se snažim se rozvázat tkaničku zubama. Možná sem měl tu botu aspoň vyndat. Poslední fotbal sem měl v Rumunsku v sobotu a do pondělka byla zavřená v tašce. Asi budu blejt. Skrze úvahy o tom jestli to hodim do umyvadla nebo hajzliku mi skoro uniklo že blonďák furt mele. Zaregistroval sem jenom poslední slovo. Masérka.

“Cože masérka?” ptám se tentokrát s opravdovým zájmem blondáka poslouchat. “Jo vždyť ti to řikám. Taková menší bruneta s libovejma kozama. Přijde po zápase. Namasírovat. Znáš to.” No kdo by to neznal. V Rumunsku sme taky měli masérku. Ale česká holka to je něco jinýho. Dneska asi budu doufat v nějakou pěknou křeč.

About sithorin