HT mikina

Vstanu ráno z postele a z okna vidím prvotřídní kočku v HT mikině. Co prvotřídní, dokonce abnormální!
Neváhám a zakřičím na ni:
“Čau kotě, nechceš jít nahoru a mrknout se na moji sbírku nejlepších randomů?”
“Na tuhle ligu nemáš skilly ani s randomem”, odpověděla.
“Vždyť ani neznáš můj tým! Ty budeš asi pěkná Milka…”
“To, že jsem na holky ještě neznamená, že jsem Milka, frajere.”
Wow, říkám si, že to musím to nějak zachránit, protože na takovou už nikdy nemusím narazit. Neváhám a ještě v pyžamu letím po schodech dolů k domovním dveřím. Když je otevřu, nevěřím vlastním očím. Tváří v tvář zjišťuji, že to je dechberoucí kočka!
“Ahoj kotě, jak se jmenuje tvůj tým?”
“To ti povím až mi prozradíš název tvého týmu!”
“No, ale …, já mám týmy dva!”
“Ty jsi mulťák?”, zeptala se mě.
“Já mám Platinového fanouška. To neznáš?”
“Dva týmy najednou, to jsem vždycky chtěla…”
“Pojď dál, řeknu ti to kouzlo. Stačí 2 IP adresy, 2 kompy a vystačíš si i bez platiny.”
“Já mám adresu jen jednu, bydlím ještě u rodičů, ale telefony už mám dva.”
“To máš dobrý, můžeš si sama volat! Tak se jmenuje ten tvůj tým? Můj se jmenuje Řečkovické Harpyje.”
“Můj se jmenuje Chytrá blondína.”
“Ok. Tak dáme zápas do žebříčku, o prestiž a o mikinu. Ty o tu co máš na sobě a já mám nahoře jednu ze srazu – je s otiskem rtěnky GM-Hekko!”
“Takovou výzvu si nenechám ujít.”
“Stejně tě semelu. Uvidíš až ti pošlu výzvu.”
Zápas začíná, mikina nastavila sebevědomě 3-4-1. Já bych ji rád dostal na lopatky za každou cenu, takže dávám all off.
Běží 3. minuta zápasu, domácí se ujímají vedení po samostatném průniku středem, střelcem je Fikus Zawadilek.
Kde se vzal, tu se vzal Bob Sunesson a zvyšuje na 2:0. Co na tom že je to brankář.
A teď je na řadě reklamní vložka, na hříště vstupují mažoretky…
Jen, co hřiště opouští Sunesson ověšený chumlem mažoretek, vydává se užít si svých 15 vteřin slávy na plac i prodavač párků se svým vozíkem. Občerstvení skončilo a hra může pokračovat, jen si ale hráči musí utřít mastné ruce.
Rozhodčí se krátce podívá na hodinky a s odchodem párkaře ukončuje 1. poločas.

Během poločasové přestávky se z amplionů ozve Putin: “Éto bórdeľ, zdes tóže nůžno našich soldátov!” Na stadion přijíždějí tanky. Atmosféra by se dala krájet…

Rozhodčí považuje přestávkové dění za OT a narychlo shání hráče na 2. poločas. Kdo zahájí druhý poločas? Domácí či hosté? Ani ti ani oni, bude to sám rozhodči, a to hvizdem do pišťalky.
A je to tu! Druhý poločas začal.
Po brance po c+h specce jdu do vedení 3:0 a nastává stažení do obrany. Pomalu začínám otvírat šampaňské a myslím na to, jak kočce svlékám vyhranou mikinu.
Najednou jí z kapsy vypadne občanský průkaz se jménem “Eduard Petiška”. Zřejmě v poslední době prodělalo plastickou operaci víc manažerů než jenom Meda_Beda… Zapomínám na to, že jsem ji (teď už ho) chtěl někdy dostat na lopatky a myslím už pouze na tu mikinu.
Náhle se ale začínám obávat, protože best player z mého týmu dostal červenou kartu. Nevím co si mám myslet… Snad se nezbláznil random?! Nene, nebyl to random, jen jsem dostal 4 kousky během dvou minut a už se pomalu loučím se svým tričkem z HT srazu. Musím zamáčknout slzu. Vždyť to tričko pamatuje ještě Žižku s oběma očima! Tolik pro mě znamenalo…
Frána Šrámek, pravý obránce domácích, žádá o střídání. Už jej bolí za krkem z neustálého sledování Jardy Metelky, jenž běhá jako vítr. Bylo to moje poslední střídání. Sekundu na to se mi zraní i Metelka a hraju o deseti.
Do konce chybí poslední 3 minuty, prohrávám 3:4 a Éďa alias Mikin vedle mě křičí: “Pískej konec! Pískej konec!”
Když v tom spadne hattrick…
“Sakra!”, pomyslím si v duchu, i když více mě štve fakt, že kočka je kocour.
Po půlhodině trapného ticha Hattrick nabíhá, zápas končí remízou – jak jinak než 9:9. Navrhuji si mikiny vyměnit, protože tu jeho HT mikinu vážně chci a zajímá mě, jakou odvedli chirurgové práci. Mikina, tedy vlastně Mikin, vytušil, na co myslím a netváří se zrovna nadšeně. Nic jiného mu však nezbyde. Měl by být rád, že nedostane přes držku za ten jeho “trošku” unfair trik se změnou pohlaví.
“Ale já pod tou mikinou nic nemám!”, snaží se vykroutit Mikin.
“Domluva je domluva!”, oponuji.
Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit a vyměníme si HT oblečení. Mikinu si hned vyzkouším.
“Padne mi jak ulitá. Tak přece jen to stálo za to!”, pomyslím si.
Když v tom Mikin sahá svoji hebkou rukou s nalakovanými nehty za opasek a vytahuje…Vytahuje cosi dlouhého ve tvaru válce. Vytahuje hlaveň pistole!
Namíří na mě a povídá:
“Už 2 roky, 2 roky se snažím hacknout tvůj účet! Víš jaký to je pro mě utrpení pachtit se v šestý lize, zatímco ty se hřeješ na vrcholu?!”
“Nedělej to! Tu mikinu si můžeš klidně vzít zpátky i s mým účtem! Mikine! Éďo!”
“Chci ten účet jen pro sebe! Ode dneška můj! Jen můj! Hahahahaha!”
Dochází mi, že za milisekundu už bude majitelem nejlepšího účtu v ČR tento psychopat.
Pozdě.
Mikina změnila barvu.
Tma.

About jezek11