About Author: jezek11

Posts by jezek11

0

HT mikina

Vstanu ráno z postele a z okna vidím prvotřídní kočku v HT mikině. Co prvotřídní, dokonce abnormální!
Neváhám a zakřičím na ni:
“Čau kotě, nechceš jít nahoru a mrknout se na moji sbírku nejlepších randomů?”
“Na tuhle ligu nemáš skilly ani s randomem”, odpověděla.
“Vždyť ani neznáš můj tým! Ty budeš asi pěkná Milka…”
“To, že jsem na holky ještě neznamená, že jsem Milka, frajere.”
Wow, říkám si, že to musím to nějak zachránit, protože na takovou už nikdy nemusím narazit. Neváhám a ještě v pyžamu letím po schodech dolů k domovním dveřím. Když je otevřu, nevěřím vlastním očím. Tváří v tvář zjišťuji, že to je dechberoucí kočka!
“Ahoj kotě, jak se jmenuje tvůj tým?”
“To ti povím až mi prozradíš název tvého týmu!”
“No, ale …, já mám týmy dva!”
“Ty jsi mulťák?”, zeptala se mě.
“Já mám Platinového fanouška. To neznáš?”
“Dva týmy najednou, to jsem vždycky chtěla…”
“Pojď dál, řeknu ti to kouzlo. Stačí 2 IP adresy, 2 kompy a vystačíš si i bez platiny.”
“Já mám adresu jen jednu, bydlím ještě u rodičů, ale telefony už mám dva.”
“To máš dobrý, můžeš si sama volat! Tak se jmenuje ten tvůj tým? Můj se jmenuje Řečkovické Harpyje.”
“Můj se jmenuje Chytrá blondína.”
“Ok. Tak dáme zápas do žebříčku, o prestiž a o mikinu. Ty o tu co máš na sobě a já mám nahoře jednu ze srazu – je s otiskem rtěnky GM-Hekko!”
“Takovou výzvu si nenechám ujít.”
“Stejně tě semelu. Uvidíš až ti pošlu výzvu.”
Zápas začíná, mikina nastavila sebevědomě 3-4-1. Já bych ji rád dostal na lopatky za každou cenu, takže dávám all off.
Běží 3. minuta zápasu, domácí se ujímají vedení po samostatném průniku středem, střelcem je Fikus Zawadilek.
Kde se vzal, tu se vzal Bob Sunesson a zvyšuje na 2:0. Co na tom že je to brankář.
A teď je na řadě reklamní vložka, na hříště vstupují mažoretky…
Jen, co hřiště opouští Sunesson ověšený chumlem mažoretek, vydává se užít si svých 15 vteřin slávy na plac i prodavač párků se svým vozíkem. Občerstvení skončilo a hra může pokračovat, jen si ale hráči musí utřít mastné ruce.
Rozhodčí se krátce podívá na hodinky a s odchodem párkaře ukončuje 1. poločas.

Během poločasové přestávky se z amplionů ozve Putin: “Éto bórdeľ, zdes tóže nůžno našich soldátov!” Na stadion přijíždějí tanky. Atmosféra by se dala krájet…

Rozhodčí považuje přestávkové dění za OT a narychlo shání hráče na 2. poločas. Kdo zahájí druhý poločas? Domácí či hosté? Ani ti ani oni, bude to sám rozhodči, a to hvizdem do pišťalky.
A je to tu! Druhý poločas začal.
Po brance po c+h specce jdu do vedení 3:0 a nastává stažení do obrany. Pomalu začínám otvírat šampaňské a myslím na to, jak kočce svlékám vyhranou mikinu.
Najednou jí z kapsy vypadne občanský průkaz se jménem “Eduard Petiška”. Zřejmě v poslední době prodělalo plastickou operaci víc manažerů než jenom Meda_Beda… Zapomínám na to, že jsem ji (teď už ho) chtěl někdy dostat na lopatky a myslím už pouze na tu mikinu.
Náhle se ale začínám obávat, protože best player z mého týmu dostal červenou kartu. Nevím co si mám myslet… Snad se nezbláznil random?! Nene, nebyl to random, jen jsem dostal 4 kousky během dvou minut a už se pomalu loučím se svým tričkem z HT srazu. Musím zamáčknout slzu. Vždyť to tričko pamatuje ještě Žižku s oběma očima! Tolik pro mě znamenalo…
Frána Šrámek, pravý obránce domácích, žádá o střídání. Už jej bolí za krkem z neustálého sledování Jardy Metelky, jenž běhá jako vítr. Bylo to moje poslední střídání. Sekundu na to se mi zraní i Metelka a hraju o deseti.
Do konce chybí poslední 3 minuty, prohrávám 3:4 a Éďa alias Mikin vedle mě křičí: “Pískej konec! Pískej konec!”
Když v tom spadne hattrick…
“Sakra!”, pomyslím si v duchu, i když více mě štve fakt, že kočka je kocour.
Po půlhodině trapného ticha Hattrick nabíhá, zápas končí remízou – jak jinak než 9:9. Navrhuji si mikiny vyměnit, protože tu jeho HT mikinu vážně chci a zajímá mě, jakou odvedli chirurgové práci. Mikina, tedy vlastně Mikin, vytušil, na co myslím a netváří se zrovna nadšeně. Nic jiného mu však nezbyde. Měl by být rád, že nedostane přes držku za ten jeho “trošku” unfair trik se změnou pohlaví.
“Ale já pod tou mikinou nic nemám!”, snaží se vykroutit Mikin.
“Domluva je domluva!”, oponuji.
Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit a vyměníme si HT oblečení. Mikinu si hned vyzkouším.
“Padne mi jak ulitá. Tak přece jen to stálo za to!”, pomyslím si.
Když v tom Mikin sahá svoji hebkou rukou s nalakovanými nehty za opasek a vytahuje…Vytahuje cosi dlouhého ve tvaru válce. Vytahuje hlaveň pistole!
Namíří na mě a povídá:
“Už 2 roky, 2 roky se snažím hacknout tvůj účet! Víš jaký to je pro mě utrpení pachtit se v šestý lize, zatímco ty se hřeješ na vrcholu?!”
“Nedělej to! Tu mikinu si můžeš klidně vzít zpátky i s mým účtem! Mikine! Éďo!”
“Chci ten účet jen pro sebe! Ode dneška můj! Jen můj! Hahahahaha!”
Dochází mi, že za milisekundu už bude majitelem nejlepšího účtu v ČR tento psychopat.
Pozdě.
Mikina změnila barvu.
Tma.

0

Kriminálka Probuzený Anděl

Šéftrenér U20 – jezek11 – byl převezen na policejní ředitelství, kde byl podroben několikahodinovému výslechu. Co se vlastně stalo? O tom následující článek…

Ve tři ráno mě probudí rána. Dveře od ložnice dokořán. Než se vzpamatuju, ležím na zemi a nade mnou 3 nabušení zakuklenci.
“Jdeme! Očekává Vás Anděl!”, procedí jeden z nich a odvádí mě směrem k domovním dveřím. Vůbec je nezajímá, že je pod nulou a na sobě mám pouze tílko a ježečkové trenýrky. Vedou mě k policejnímu autu. Před autem jakási osoba s potutelným úsměvem.
“Ááá, pan ježek! Nečekal jsem, že se někdy osobně potkáme a už vůbec ne v této situaci.”
“Kk…dd..ooo jjj…sss…tt…ee?”, klepu se zimou.
“Anděl! Probuzený Anděl! Těší mě. Neklepte se nám tady a nastupte si!”
Naposledy se ohlédnu zpátky. Okolní domy svítí jako kdyby bylo 8 večer. Sousedi nezklamali… Hltají každý detail této trapné situace. Jeden soused dokonce vyběhl s pometlem ven a začal “nenápadně” zametat. No prostě bylo jasné, že to do zítra bude vědět celé Brno…
Nasednu si a jedeme, nevědě kam.
Sám sebe se ptám, jestli bdím, spím, anebo už je po mně a přišel si pro mě Anděl.
Vystupujeme před policejním ředitelstvím. Dají mi na sebe provizorní oblečení, dokonce dostanu i kávu. Můžu ale říct, že tak dobře jako Janoušek jsem se bohužel neměl. Začal výslech. Ten nevede nikdo jiný, než Probuzený Anděl…

◘”Víte, proč jste tady, že?”
○”Nevím.”
◘”Co takhle zneužití pravomoci, korupce? Už si vzpomínáte?”
○”Svědomí mám čisté. Zkuste být konkrétní. Mimochodem ten Váš zásah dnes nebyl zrovna podle předpisů.”
◘”Každý má svoje způsoby. Co mi řeknete s Vašim hráčům, konkrétně s Foretovi a Čtvrtečkovi?”
○”Jsou to kvalitní defenzivní útočníci.”
◘”Tak kvalitní, aby hráli v reprezentaci? Víte co, popište mi stav defenzivních útočníků při nabírání, tedy stavu před začátkem kvalifikace.”
○”Měli jsme k dispozici 5 kvalitních defenzivních útočníků:
Daniel Valový – technik, PM 11, PG 10, SC 7, W 7, forma 7, expy 3, trenér 8, povaha 3
Arnošt Foret – hlavička, PM 11, PG 10, SC 9, W 3, forma 8, expy 4, trenér 8, povaha 2
Zbyněk Čtvrtečka – tech, PM 10, PG 11, SC 8, W 3, forma 8. expy 4, trenér 8, povaha 2
Filip Bíza – hlavičkář , PM 11, PG 10, SC 8, W 3, forma 7, expy 3, trenér 7, povaha 2
Miroslav Hazucha – unpr, PM 10, PG 9, SC 10, W 6, forma 6, expy 3, trenér 7, povaha 4
Všichni měli věk na celou kvalifikaci a stejnou kondici.”
◘”No a proč jste si vybral právě Foreta se Čtvrtečkou a ne Bízu s Hazuchou? Protože hrají u vás?.”
○”Protože patřili k trojici nejlepších. Bíza byl krásný HDF, ale na Foreta prostě trochu skillově ztrácel a měl horší formu, expy a horšího trenéra, který má vliv na formu, prakticky nic nehrálo pro něj. Čtvrtečka by skillově s Bízou srovnatelný, ale na rozdíl od něj měl ideální specku a opět vše další hrálo pro Čtvrtečku.
Hazucha byl pro mě až pětka – nejhorší forma a nejhorší specka, nejhorší povaha a skillově nad nimi nevynikal.
◘”Říkáte Vy.”
○”Nejen já.”
◘”Máte svědky?”
○”Myslím, že všichni, kteří měli přístup to můžou potvrdit. Namátkou třeba bouncerk nebo manorgos, kteří tu generaci znají dobře. Můžete se zeptat i dalších zkušenějších manažerů, koho by si vybrali.”
◘”Píšu si. A co jednotlivé zápasy, neprotěžoval jste je do setupu? Foret toho odehrál jako DF nejvíc.”
○”Taky měl nejlepší formu. Během celé kvalifikace nejhůř solidní. Do jednotlivých zápasů jsem nasadil toho nejlepšího. Čtvrtečka si třeba zahrál jenom dvakrát kvůli formě a taky byl nejdřív vyhozený hráč z týmu a nahrazen hráčem pro MS”
◘”Nějak moc náhod najednou, nemyslíte?”
○”To ano, šéftrenérův odchovanec v U20, všichni 3 hráči před kvalifikací v 8 formě, Foretova forma po celou kvaldu. Víc mě ale těšily starty Karabinčika. Je zábavnější, když si někdo Vašeho hráče vybere někdo jiný než Vy sám. Je to divný, ale tak to je, upalte mě za kacířství…”
◘”Jak 3 hráči?”
○”Ještě jsem trénoval Karabinčika, který si zahrál za slovenskou U20.”
◘”Běžte prosím vás. Ještě mě zaklejete… Ať Vám to štěstí vydrží i na MS.”

A tak jsem vyšel na čerstvý vzduch a těšil se domů. Cestou mě chtěli okrást méně přizpůsobiví občané, však jsem taky šel po Cejlu (Brňané vědi). Byli překvapení, že jsem neměl ani vindru a tak šli hledat další oběť. Pěšky se mi nechtělo, tak jsem jel šalinou. Už mě ani nepřekvapilo, že jsem tam potkal revizora.
Konečně před domem…
Potkám souseda, který mě zdálky pozdraví a spěchá ke mně.
“Manželku by zajímalo, kde jste koupil ty slušivé trenýrky!…”

Prej štěstí… To určitě.